Tutovky

Zde můžete prezentovat svůj vůz.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Tuti
"Pečené kolínko fóra" :-)
Příspěvky: 1569
Registrován: úte bře 21, 2006 5:57 pm
Bydliště: liberec
Kontaktovat uživatele:

Tutovky

Příspěvek od Tuti »

Dneska slavím takové malé kulatiny - je to přesně deset let, co jsem se tady na foru zaregistroval. To je vhodná příležitost, abych si konečně založil vlákno v sekci "Naše vozy". Vezmu to trochu zeširoka, takže vyprávění rozdělím do víc kapitol ... a ta dnešní bude o tom,
Jak Tuti k Liberu přišel.

Jako moje první setkání s Liberem si vybavuji příhodu někdy z první poloviny devadesátých let. Chodíval jsem čas od času "na čumendu" do autobazarů a v jednom jsem se přichomejtl k tomu, jak nějaký dovozce přivezl ukázat kamarádům, jakého exota to ze západu přitáhl. Bylo to vozítko skutečně prapodivné a v tu chvíli by mě nenapadlo, že se něco takového stane významnou součástí mého života. Malinká jiskřička přeskočila až při druhém setkání, kdy k nám na firmu přijel pan Kakrda z Jizerky - asi první "Liberátor" na Liberecku - a pochvaloval si, jak fantastické auto má. To bylo ale v době, kdy jsem se prvního nápadu o nákupu čtyřkolky již vzdal. Jak někteří víte, živím se v oboru tisku, děláme i pohlednice a ty také rozvážím. Někdy v polovině devadesátých let jsem usoudil, že do zimních Jizerek by se čtyřkolka hodila. Jenže nabídka ojetin 4x4 tou dobou byla ještě dost chudá - když nepočítám utahaná ARA a UAZY od statků nebo lesáků, v cenově dostupné hladině se objevovaly v podstatě jen Niva a kufrové Audi 80, které mi nevyhovovaly zavazadlovým prostorem. Pak ještě existovala možnost koupě relativně levné nové čtyřkolky - liberecký Autoreparin prodával za nějakých 150 tisíc malé ARO 10. To však v té době již nemělo homologaci, takže oficiálně se jednalo o opravu výměnou celého auta. Kdo neměl vlastní papíry, tomu je Autoreparin za dalších 15 tisíc dokázal obstarat. Jenže ARO nemělo dobré reference a když jsem viděl na nových autech připravených k prodeji šmouhy brečící rzi, zájem mě definitivně přešel. Takže jsem obul na Sierru pořádné zimáky a šel jsem se klouzat. V tuhé zimě 2001/2002 mě to ale přestalo bavit a když jsem tak jednou potmě ve vánici vyprošťoval zapadlou Sierru (zařazená zpátečka, kola hrabou na volnoběh a já auto za přední blatník rozhoupávám, aby se rozjelo a na druhé straně se zadkem zase zapíchlo do mantinelu), rozhodl jsem se, že příští zima prostě už bude na čtyřech kolech. Jetých čtyřkolek mezitím dost přibylo a většina z nich byly kombíky, což mi vyhovovalo. Dost jsem koukal na obsah motoru, protože to bylo zrovna po reformě povinného ručení, bonusy byly na nule a povinko na dvoulitrové auto šlo k 10 tisícům. Proto jsem z výběru vyloučil jinak zajímavé modely jako Passat syncro, Audiny nebo Sierru, kde se čtyřkolka vyskytovala jen s největšími motory kolem 2,8 l. Celkem pravidelně se v inzerci objevovaly malé Toyoty Corolla a starší Tercel, Citroen BX zajímavý "zvedacím" podvozkem, hodně olítané Leony. Občas se vyskytla problémová kráska Alfa Romeo Sportvagon nebo velký Nissan Prairie - ten by se mi dost líbil, ale zoufale reznul. Tak jsem pročítal inzeráty a obcházel bazary, až jsem se v Chrastavě dal do řeči s hovorným bazarníkem. Když jsme tak rozebrali co potřebuju, povídá "na to byste měl nejlepší Subaru Libero." Vzpomněl jsem si na nadšení pana Kakrdy a od toho okamžiku už jsem šel jen po Liberu. Což bylo dost zásadní omezení - internetová inzerce tenkrát ještě nefungovala, v bazarech Libera nebyla takřka vůbec a v inzertních novinách jak šafránu. Ještě jsem si to zkomplikoval tím, že jsem si umanul koupit auto na leasing, kde byla podmínka maximálního stáří tuším 12 let. Obhlédl jsem nějakou zoufalou trosku, jinak beznaděj. Takže když se v místním inzertním plátku objevilo Libero z roku 92, s kastlí po GO, za příznivých 60 tisíc a ještě k tomu přímo v Liberci, hned jsem vyrazil. Naleštěné Libero v bílostříbrné kombinaci vypadalo dobře, věděl jsem o náchylnosti ke korozi, takže opravenou karoserii jsem cenil nade vše. Majitel se zmiňoval o tom, že motor "někdy bere víc oleje", ale to jsem bral jako odpovídající ceně. Stejně jako od pohledu bídný výfuk nebo baterku ze Škodovky volně stojící v kufru. Říkal jsem si, že mouchy se opraví a motor se v nejhorším prostě vymění - domníval jsem se totiž, že do Libera pasuje motor z Justy a těch bylo k mání docela dost. Neodradilo mě, ani když se při zkušební jízdě objevila závada - Libero přestalo táhnout a nakonec chcíplo úplně. Ovšem syn prodávajícího příčinu celkem rychle našel, pár dnů předtím seřizoval předstih a pootočil se nedotažený rozdělovač. Kdyby šlo o nějaké běžné auto, dal bych od takhle servisovaného chudáka okamžitě ruce pryč ... jenže já to Libero moc chtěl. Takže jsem se s majitelem dohodl, že na jeho náklady ještě nechám udělat nějaký servis, vyřídili jsme formality a před barákem stálo Libero.

Tím končí první část ... doufám, že pokračování se objeví dřív, než za dalších deset let :D
tuti
-------
já rád - ty rád - allrad
Odpovědět