Místo konání: Penzion Vysočina
Datum konání: 15.,16.,17.2.2008
Tak se opět sjíždíme na 8. sraz na Vysočině, pro změnu opět zase
ve Škrdlovicích. Ubytování zajistil Jarda a o program se postaral ¨
Petr a Pavla.
Pátek: 15.2.2008
Jako první dojeli Karel s Mílou. Po třetí hodině se ubytovávají a čekají
v restauraci penzionu na další. Jako druzí okolo 5. hodiny přijeli Petr
s Pavlou. Míla zapisuje prezentaci, vybírá 100 Kč na nutné výdaje, předá pamětní camrátko a hosta propouští. Potom už přijíždějí další
a další. Přesouváme se všichni do ”VEDLEJŠÍHO SALONKU”. Sice měl pan vedoucí trochu řeči, že mají vymalováno a vyprané záclony, ale když viděl, že je nás hodně a další stále přijíždějí, tak změkl. Jeho žena - šéfová - to brala s nadhledem. Do lokálu bychom se stejně všichni nevešli,
a místní štamgasti už by se na pivko nedostali. Takže se sedí, povídá, pojídá, popíjí. Večeře je jednotná - jakési kuře s rýží. Docela dobré. Diskutuje se o všem možném. O nemocech našich miláčků, jak vyřešit různé drobné i velké problémy, spojené s pokročilým věkem, jak to, či ono vylepšit, jak si Liberko zkrášlit uvnitř i zvenčí, apod. Večer už bylo 11. autíček, a v nich 25. lidiček Nejdelší trasu projeli: Lubomír se ženou, tentokrát se 2 syny z Trenčína, potom Aleš, Dandy a 2 robátka z Unhoště od Plzně a Karel s Mílou z Děčína. Našli nás i dva nováci - Škatulka a JOSA. Večer se začal zdárně rozvíjet, obzvlášť, když spustil náš LIBEROBEND v trochu jiném obsazení než na minulém srazu.
Na kytary hráli: Lubomír, Petr, Had a Škatulka. Miro se přidal
s mandolínou. Zpívalo se do selhání hlasivek. Přidala se i skupinka turistů, kteří seděli stranou. Okolo půlnoci se začínají první trousit
do postelí. Poslední odcházejí asi v půl 3.
Sobota: 15:2:2008
Lidé vylézají z teplých postýlek různě. Venku v noci začalo sněžit. Je
-11 st.C.
Na 9. hodinu je připravena snídaně: na talířku 3 plátky šunky, 5 koleček salámu, trošku pomazánky, kousek másla, drobet zeleniny, čaj a pečivo. Přijíždí dalších 5 Liber s 9 lidmi. Vyvstává ubytovací problém. Do pokojů se dává na zem přistýlka několika lidem. Všichni nastartovali celkem bez problémů. Po 10 hodině odjíždíme na tajný závod. Napadly asi 3 cm sněhu. Pavla rozdává zalepené obálky - otevřít až na povel. Vyjíždíme do Ždírce nad Doubravou a tam dostáváme podrobnější instrukce. Ve velké obálce je mapka okolí, tabulka na výsledky, 7 malých obálek a v každé malé obálce je jeden úkol. Najít vesnici či městečko, v nich vyhledat to, co je určeno. Je zakázáno používat CB, navigaci i mobilní telefon. Po splnění všech 7 úkolu odjet za vesnici Borek ke kamenolomu, kde se odehrají různé zkoušky zručnosti. Pumpičkou nafouknout balonek až do prasknutí (pumpička v polovině soutěže přestala spolupracovat, tak foukej pusou), hod kladivem na cíl, násadou od lopaty poslat nebo dostrkat tenisák do cílové jamky, kutálet rezervu, přetočit matičku přes závitovou tyč a naposledy jízda zručnosti. Trasu mezi složenými kládami projet vpřed a tou samou cestou odcouvat. Tady nás našel Dědek s Octavií. (Libero stůně). Řešil se i problém Škatulky s brzdami. Kamarádi poradili, pomohli. Jen aby to zdárně dojelo do penzionu, tam, že se na to podívají pěkně zblízka. Sice nám sluníčko přálo. ale mrazík byl silnější (-7 st.C). Těšili jsme se někam do tepla. Rozhodli jsme se
pro Veselý Kopec a hospůdku U kováře Matěje, že se něčím posilníme
a vrátíme se do penzionu. Ale kapacita hospůdky byla malá.Tak ti kteří se nevešli odjeli hned, ostatní asi po hodině. Opět jsme se všichni sešli, takže nás je 35lidí, 17 LIBER a 1 Octavia. Docela slušná úcast na únor. ”Novák” IX zjišťuje, že Libero zlobí, že nechce nastartovat. Chtěl jen přeparkovat. Schází se okolo něj kamarádi, každý s dobře míněnou radou nebo pomocí, ale autíčko si postavilo hlavu. Další pokus o domluvu se odkládá na ráno, až na to bude vidět. Tuti vytiskl a přinesl na sraz malé kalendáříky s fotkou 20 Liber ze srazu v Srbské Kamenici. Tvarem připomínají záložku do knihy. Rozměr mají 3 x 15.5 cm. Zábava se začíná pomalu rozjíždět. Večeře je naplánovaná na 19. hodinu. Tady vyvstávají trochu zmatky, protože jídlo bylo objednáno na počet lidí z rána a teď je nás daleko víc, ale vyřešili to bramborovým salátem a řízkem.Večer se tady zčistajasna objevila Martina s Honzíkem. Došlo na vyhodnocení tajného závodu. Na l. místě se umístil ”novák” JOSA, na 2. místě Lubomír, 3. místo obsadil Michael a 4. místo získal Martin. Dostali diplomy a subarácké medaile. Od ”zlaté po bramborovou”, a bouřlivý potlesk i pro všechny soutěžící. Petr předal hlavní cenu srazu - sněhové řetězy.Večer malý Sněhulák začíná z kalendáříků stavět pyramidu. Nějakých 6 pater, a protože je to úzké, tak se to hroutí. Přestalo ho stavění bavit. Ale chopil se toho malý Tuti. Staví několikrát se stejným výsledkem. Pak mu táta poradí, ať to zdvojí a váže mezi sebou, že by to mělo být stabilnější. A povedlo se. Asi 9 pater, pak už nedosáhl. Zboural to a přesunul se na koberec. Vydržel u toho přes 3 hodiny. Po večeři odjíždějí domů Michael se synkem, Fanda a Pajas. Potom se rozjíždí dražba toho, co kdo do dražby přinesl. Draží Karel a Škatulka. První vyvolávací cena 10 Kč, přihazuje se po 10 Kč. Funkce licitátora se ujal Škatulka - měl s sebou mikrofon, takže si šetril hlasivky. Dražilo se: různé drobnosti do aut, něco od keramiky, foliové nápisy SUBARU - LIBERO - psané snad v japonštině. Dražba končí po 11. hodině. Utržilo se přes 1.700 Kč. Část peněz se posílá na provoz fóra a zbytek se společně prokonzumoval. Liberobend tentokráte odpočívá, protože každý, jak se rozehříval po příchodu z venku, už měl dost naprášeno a zpěv by asi zanikal v hulákání. Škatulka za všechny ”nováky” a ostatní děkuje Petrovi za organizaci. Okolo půlnoci odjíždí Honza s Martinou a Honzíkem. Museli by spát ve vedlejším penzionu, to se jim nechce
a radši jedou domů. A ostatní se báječně baví dlouho do noci.
Poslední zalézají brzy ráno ve 3.30 hod.
Neděle: 17.2.2008
Snídaně opět v 9. hodin. Na talířcích je připraveno totéž jako včera.
K tomu jsme si přikoupili 1 nebo 2 kafíčka, a postupně se rozjíždíme domů. Lubomír na laně táhne Ikse do Žďáru nad Sázavou, prý tam má příbuzné a nějak to vyřeší. Už není taková zima jako včera, ale i tak
-4 st.C stačí. Štastnou cestu domů! Psala Míla, fotil a škrtal Karel.
K.
