23.sraz - Zimní sraz Liberec

[Lubomír]

Tuti iste pridá vhodný text...(pridané kvôli poradiu v kronike).

[Tuti]

Od srazu uplynul právě rok, takže je vhodný okamžik konečně zveřejnit zápis ... měl jsem ho sice přislíbený od tradičních kronikářů, ale nějak to nevyšlo, takže to zbylo na mně.

23. sraz Liberoklubu se konal 15. - 17. února 2013 v Liberci.
Útočištěm se nám stala kolej Technické univerzity v okrajové čtvrti Vesec - ubytování ne zrovna komfortní, ale zato cenově výhodné a našim potřebám dobře vyhovující. Účast byla nadprůměrná, jistě i proto, že Liberec (jak už název napovídá) a jeho okolí je krajem Libery hojně oplývajícím. Celkem se srazu zúčastnilo 23 Liberek (14 novějších a 9 starších), 2 VW Transporter, 1 Ford Fiesta a 1 Subaru Justy.
V pátek se hned začalo průšvihem - už před 14. hodinou jako první na kolejní vrátnici dorazily čtyři posádky z Německa (3 starší Libera a jedna Fiesta). To by bylo krásné, kdyby se s nimi počítalo. Jenže jejich přihlášky jaksi nedorazily. (Prý psali na mail Jardovi, ale ten o žádné zprávě nevěděl.) Bylo je potřeba ubytovat a nakrmit, naštěstí jeden pokoj byl do rezervy a další tři šlo vyšetřit sestěhováním jednočlenných posádek (Škatulka, Vladino, Dědek) a starých Syslů s mladými. Neobjednanou stravu Tuti vyřešil rychlým nákupem mražených pic a něčeho na doplnění snídaní. Zatím už se sjíždějí další účastníci, jako první tradičně Karel s Mílou, Petr a Pavla, Machovi a další posádky. Každý je hned zkasírován o startovné - platí se 250 Kč za auto, za to posádka dostane propozice, camrátko, samolepku a tričko s povedeným designem (a poprvé s dlouhým rukávem). Jako novinka se vybírá také 1000 Kč na osobu (děti 800), sraz totiž poprvé v historii probíhá v režimu „All inclusive“ a v oné tisícovce je zaplaceno ubytování, snídaně a večeře po oba dny, sobotní oběd, všechny vstupy ... a také po dva večery neomezená konzumace ze samoobslužného výčepu. Ten už je také v sále připraven - pivo 10 a 11°, plná lednice nealko nápojů, mašinka na kafe a varná konvice s výběrem čajů. Večeře se vydává od půl sedmé, každý má co si předem objednal (čína s rýží, drůbeží plátek nebo brokolicové řízečky). Páteční odpoledne a večer proběhly standardně - vítání, diskuse, trocha muziky. Někteří účastníci dojeli dost pozdě, poslední Vladino dorazil až po půlnoci. Nepříjemné překvapení čekalo při odchodu na kutě ... správce zapomněl otočit kohoutem na výměníku a odešel na ples, takže na většině pokojů bylo kolem 13°. Ale naštěstí všechny pokoje jsou velkokapacitní a z volných postelí se daly vzít deky navíc, takže všichni nějak přežili. A snad i díky zimě se v sobotu vstávalo včas a každý spěchal do vytopené jídelny, kde čekala snídaně v podobě švédského stolu. Tuti pečlivě střežil čas, skluz jsme si nemohli dovolit kvůli obědu na Ještědu, kde po nás čekali velkou skupinu Němců a do 13.30 jsme měli být z restaurace venku. Takže podle plánu v 9.00 (nebo možná i o minutku napřed) kolona vyjížděla do Svijan, kde jsme měli domluvenou exkurzi v pivovaru. Jelo se po vedlejších cestičkách mezi vesnicemi a i když sněhu nebylo moc, německé posádky udržovaly kolonu ve velmi volném tempu, takže zdolání necelých 30 km zabralo více než hodinu.
Před pivovarem se připojili Sněhuláci, Dědek, Peple a Vanille, která nás přijela jen na skok pozdravit. Na exkurzi jsme šli ve dvou partách, celkem 60 návštěvníků a k tomu pár nejmenších dětí, které vrátný nepočítal. Během exkurze volali z Ještědu, že zájezd Němců nedorazí, což pro nás znamenalo podstatně větší časovou volnost (a kromě toho jsme navíc dostali jejich předkrm - studenou vepřovou panenku). Takže jsme nemuseli spěchat, zbyl čas i na nákup suvenýrů v pivovarské prodejně a přesun na Ještěd po členitější trase ... kde se povedlo roztrhnout kolonu. Tuti o tom v čele dlouho neměl tušení, v kopcovitém terénu nebyl nad kolonou přehled a telefon neměl signál. Naštěstí v utrženém konci byli Sněhuláci, kteří jsou tu doma a dovedli svou skupinku do Českého Dubu. Tam se kolona zase spojila, i když každá půlka přijela po jiné trase. Cestou na Ještěd nás dohnal David a k některým domácím posádkám se připojili i rodinní příslušníci, které nalákal oběd v Ještědské restauraci. Takže nahoře nás byla už slušná banda.
Ještěd nás přivítal mlhou a vlhkem, žádná zimní idyla a už vůbec ne daleký výhled. Docela zážitkem bylo vrcholové parkování - abychom nezabrali místa pro hosty, rázná dispečerka parkoviště nás směrovala pod ochoz, ke skladu a vůbec do kdejaké skulinky, kam normální auta nezajedou. Trvalo to snad půl hodiny. Menu v Ještědské restauraci bylo „VIP“ - jako předkrm vepřová panenka (ta po Němcích), svíčková, zákusek a nápoj dle výběru. Kdo nechtěl svíčkovou, dal si smažený Camembert. Byla vážně klika, že odpadl ten německý zájezd, jinak by nás těžko zvládli včas obsloužit ... namísto původně domlouvaných asi 50 lidí nás nakonec napočítali 72 (a v tom opět nejsou malé děti, které neměly vlastní porci).
Kolem půl třetí sjíždíme z 1012 m vysokého Ještědu o 650 metrů níž do středu Liberce na odpolední program v IQ parku zábavního centra Babylon. Nikdo se tu nenudí - na všechny fyzikální hříčky, zajímavosti a pokusy je jedno odpoledne málo. My jsme především museli splnit soutěžní disciplíny: měření postřehu, protahování oka kolem klikatého drátu bez doteku a na čas, ježek v kleci, měření síly stisku ruky a měření výkonu na rotopedu .. s tím byl docela problém, protože rotoped byl napojený na PC, které každou chvíli padalo, takže někteří museli šlapat na víc pokusů. K tomu si ještě každá posádka podle časového rozpisu z IQ parku na chvíli „odskočila“, v kryté střelnici pod Ivovým dohledem absolvovala střelbu z pistole a na STK proměření brzd svého Liberka. Obojí v okruhu do 500 m od Babylonu a samozřejmě i tyto disciplíny se bodovaly.
Z IQ parku jsme po 18. hod odjížděli zpět do Vesce, kde nás čekala večeře (řízek, hamburská kýta nebo kus-kus) a chvíle na odpočinek. Tuti vyhlásil výsledky soutěže - David za vítězství obdržel „multifunkční zimní sadu“ (termoska s laserově vypáleným obrázkem Libera, tuzemák a škrabka na led), Sněhulákovo druhé místo bylo oceněno „motoristickou zimní sadou“ (termoska a nemrznoucí koncentrát do ostřikovače) a samotnou termosku za třetí místo si vysloužil Jenýček. Poté se mikrofonu ujal Škatulka a následovala „dražbola“. Sešlo se tolik věcí, že tento oblíbený bod programu trval až únavně dlouho. Následná hudební produkce tak začala dost pozdě a nevydržela dlouho - Liberobandu chyběli Johny a Ivanka a možná byli muzikanti i utahaní po náročném dni. Tradiční skupina nespavců se ale dokázala zabavit a zhášelo se v obvyklý čas - t.j. někdy kolem půl čtvrté.
Neděle už zůstala bez programu, většina posádek měla před sebou dlouhou cestu a dala přednost včasnému odjezdu. Skoro každý si odvážel nějakou výslužku - od snídaně zbyla šunka, sýr, jogurty i koláče, v lednici limonády a v sudu pivo, které jsme stočili do PET lahví „na cestu“.
Někteří pak ještě pomáhali s úklidem sálu, za což jsme sklidili pochvalu od správce a všem kdo přiložili ruku k dílu patří dík.

Modrý puntík (a to hodně velký) získává Ivo, který navrhnul a kompletně obstaral střelnici a vydatně pomáhal s přípravou i úklidem sálu a s celou organizací srazu
Vojta za většinový podíl na designu triček.
Škatulka za brilantní konferenciérský výkon
Míla za organizační pomoc
Pivovar Svijany za sponzorský sud piva a sníženou cenu exkurze
Hotel Ještěd za dotovanou cenu oběda
IQ park za slevu na vstupném a lektorský servis.