Sedmý sraz Srbská Kamenice 2007

[Karel]

VII. sraz LIBEROKLUBU

Místo konání: Srbská Kamenice-Penzion Pod kaštany
Datum konání: 14. - 16.9.2007

Opět se sjíždíme na další, tentokrát už VII. sraz LIBEROKLUBU.
Měli bychom to nazývat sjezd, protože se sjíždíme a zatím se nikdo nesrazil. Ani s autíčkama, ani na dešti.


Němečtí přátelé: Kinský s paní, Klaus s paní a ”novák” Malek přijeli už ve čtvrtek 13.9. Ubytovat se chtěli hned vedle v kempu U Ferdinanda v chatkách
a Kinský bude mít v kempu Libero s karavanem, ve kterém chtějí spát. (Hygiena a jídlo bude v penzionu). Karlovi, jako organizátorovi telefonuje pan domácí,
že Němci si přišli stěžovat, že v kempu nikdo není, kdeže se tedy mají ubytovat. Karel okamžitě volá šéfovi kempu, co se tam děje. Ten ho ujistil, že tam má zástupce a že tam hned jede a vše dá do pořádku. Za necelých 10 minut volá zpátky, že už je vše OK, hosté jsou ubytovaní. Jeho zástupce prý vezl někoho
z obce do nemocnice v České Kamenici. Byl prý mimo kemp asi ½ hodiny. Omluvili se, a hosté po ubytování šli na jídlo do penzionu. Mezitím přijel i Jarda s Lídou a Maxem. Po jídle se sedělo, povídalo a hlavně Kinský a Malek hodně nasávali. Pan hospodský tam měl ubytované své kamarády - mladou rodinku s maličkými dětmi . Jako každé dítě, tak i větší chlapeček byl dost rozdováděný a snad i hlučný. To Malka natolik vytočilo, že začal nadávat do blbých českých dětí a blbých českých rodičů, že to dítě nechtějí zklidnit. Korunu tomu dal Kinský, když si vyšlápl po schodech nahoru do patra penzionu (ač tam neměl co dělat), a znečistil a poplival koberce na schodech. To už pan majitel penzionu nevydržel a vyprovodil je z baráku. Jarda s Lídou byli jejich počínáním velmi překvapeni, o Kinského ženě ani nemluvě. Takže předvečer našeho sjezdu velmi rozpačitý, dá se říci parádní ostuda celého srazu a to i mezinárodního formátu.


Pátek 14.9.2007
Karel (se zeleným Liberem) jako organizátor, tam chtěl být s Mílou (s červeným Liberem) a Besinou jako první, ale nepovedlo se. Měl to načasované na 13.hodin. Nejen, že Jarda s Lídou přijeli už ve čtvrtek, ale ve 12.40 bloudí a telefonuje Peple: Nevím kudy kam. Karel se ptá: Kde jsi ? počkej tam na nás, za 20 minut jsme u tebe. Ale Peple už byl v Srbské Kamenici, jen zapomněl název penzionu. Takže v pátek tam byl Peple s rodinou první. Za chvíli přijeli Karel s Mílou. Pan hospodský Karlovi hned zatepla sdělil tu včerejší nepříjemnost. Vyřešili jsme to s tím, že se to přetlumočí Johanesovi. A ten už mezi tím také dorazil. Docela ho to rozladilo a že to srovná. Po chvíli se vrací z procházky po okolí Malek s prázdnou lahví a Kinský se ženou a lahví čehosi téměř dopitou. Johanes proti nim vyrazil a asi jim řekl něco hodně nepříjemného, protože odešli do kempu. Kinského žena mezi nás vůbec nepřišla, asi jí byla hanba za oba. Škoda, je to milá paní. Kinský nebyl ani na večeři, Malek ano a pak zmizel. Přijíždějí další a další Liberáci. Je to paráda. Míla odchytává přijíždějící, kteří se zapisují na prezenční list. Za to dostávají obálky, ve které obsahují: 3 startovací čísla na auto (dopředu, na bok a dozadu), lepítka, jmenovku pro řidiče se startovacím číslem, pro spolujezdce bez čísla (jména se dopisují), černobílou mapu trasy, samolepku - emblém srazu, hlasovací lístečky na sobotní večer, k tomu camrátko - upomínka na sraz. Vybere 200 Kč startovné, teprve potom je propouští. Jarda nechal udělat klubová trička. Dovezl jich 16 ks. Míla je prodává po 180 Kč
za kus. Jsou parádní a večer už jsou rozprodaná Asi na 2 hodiny se tam objevil Karlův host tlumočník a autolakýrník v jedné osobě. Za chvilku okolo něj stojí hlouček a tahají z něj moudra. Co, proč, jak a za kolik. Peple úplne sosá! Přijel
i Thomas z Berlína, bohužel bez Sabiny. Takže Sabininy komické záchvaty smíchu nám budou chybět. Němečtí přátelé donesli 4 tašky drobností - prý do tomboly. My ale nemáme v úmyslu tombolu dělat. Bleskově se to vyřešilo - zítra bude dražba! Utržené peníze se společně prokonzumují, ať z toho Němci taky něco mají. V 17 hodin Míla odjíždí pro syna Káju. Jede z práce, ale autobus mu končí v České Kamenici. Tuti přivezl svoje krásné LIBERO kalendáře na rok 2008. Kalendář je sestaven z fotografií samých Liberek. Úchvatné.
Kus za 100 Kč pro členy klubu. Prodalo se jich také hodně. Šikulka Tuti.
Po chutné večeři se sedí povídá, popíjí a zpívá. Narychlo vznikl
LIBERO BAND: Ivanka - kytara, Johny - mandolína, Petr - kytara,
Míra - mandolína a ”novák” Had - kytara. Slovenský Lubomír tu chybí. Škoda. Je to pro něj přeci jen daleko. Hraje se a zpívá až do půl druhé v noci Přijel mezi nás i Honzův bratr Dan (o 11 let starší) s mladičkou přítelkyní. Bez Libera. Jako poslední v 0.30 přijíždí Míra, takže už je nás parádních 20 autíček +
1 FORD = 49 lidí, z toho 11 dětí. S narušenými hlasivkami se trousíme do postelí. Někdo v penzionu, někdo v kempu, někdo v autě. Ve 2 hodiny nad ránem vyprazdňujeme lokál a propouštíme personál.

Po týdenních deštích nám počasí přálo…. asi jsme si ho zasloužili….


Startovní pole + depa závodníků
Sobota: 15.9.
Z teploučkých postýlek v krásných voňavých pokojích vylézáme okolo 8 hodiny. Je poměrně chladno, ale musíme postát venku. Dovnitř nás nepustí - chystají snídani. V 9 hodin se otevřou dveře a čeká nás skvělé překvapení - švédský stůl. Na něm je naservírováno, co si jen člověk může přát: housky, rohlíky, chleba, máslo, džem, med, paštika, měkký i plátkový sýr, šunka, 2 druhy trvanlivého salámu, vejce, jogurty, rajské, paprika, okurka, sladkokyselá okurka, jakési křupinky - 2 druhy, čaj, mléko, káva + kafíčko. Každý si vybral podle své chuti a nacpal se vrchovatě. Přijíždí dalších 5 Liber + 1 Němec s FIAT PUNTO. Dalších 13. lidí, z toho 1 dítě. Jeden z Němců měl snad trochu problém s přečtením si programu v němčině s tím, že je to překládané přes translátor a to, že je špatné. /spíš to byla záminka/ Mílu to namíchlo a ta spustila česky: Děláme, co umíme. My, když jedeme do Německa, nedostaneme v češtině ani jedno jediné slovo. Bohužel - nerozuměl. Oba se trochu rozladěni rozcházejí. Vždyť ti Němci vědí, že německy neumíme a nikdo ho nenutí, aby na české srazy jezdil. Tak, že by příště měli mít svého tlumočníka /cha-cha/.
V 10 hodin odjíždíme od penzionu. Docela slušná kolona - 25 Liber, 1 FORD, 1 FIAT. Míříme do Janské - do bývalé podzemní továrny RABŠTEJN. Je to smutná památka české historie. V době války fašisti nahnali zajatce a vězně z koncentračního tábora v Terezíně lámat skálu a dělat prostory pro zbrojní průmysl. Tam také pracovali zajatci i vězni - lidé určení k likvidaci. Karel tuto prohlídku dojednal s průvodcem občanského sdružení obce Janská. Vešli jsme do vlhkého a studeného (8 st.C) podzemí. Tady nás rozdělil na 2 skupiny (bylo nás hodně). Jednu skupinu poslal na obhlídku, a druhé skupině vykládal
o pohnuté historii tohoto hrůzostrašného místa. Asi po ½ hodině se skupiny vyměnily. Shlédli jsme pozůstatky, které se nacházely (a ještě po více než 60 letech nacházejí) v nejbližším okolí. Vystaveno je: pracovní nástroje na lámání kamene (železné tyče, kladiva, majzlíky), plechové jídelní misky, hrnky, lžíce, vězeňské oblečení, zbraně a další drobnosti, které jsme se marně snažili identifikovat. V jedné z chodeb byl z kamenů vyskládán kříž, na každém kameni bylo několik svíček - vzpomínání na umučené. Mohli jsme shlédnout
i nepříjemnost z pozdější neválečné doby - z roku 1972. V tomto roce
nad Srbskou Kamenicí explodovalo ve výšce 10.000 m letadlo s 27 lidmi
na palubě. Jako zázrakem přežila pouze letuška Vesna Vulovič
z Jugoslávie.Velmi těžce zraněna, českými lékaři pospravována, doléčena doma - dodnes žije. Od roku 1980 jezdí každý rok na místo, kde málem zemřela. Tehdy jí bylo 17 let.
Když nás opět vypustili na denní světlo, každý si vydechl, že v té ponuré době nebyl jedním z těch, kteří tam pracovali. Potom jsme nasedli do autíček,
pan průvodce otevřel jiná vrata a naše milovaná Liberka začala mizet
v podzemí. Trasa dlouhá několik set metrů se projela za pár minut. Míjeli jsme se jako v Anglii - vlevo. Pěkné, ale krátké. Potom už jsme byli rádi, že jsme definitivně opustili podzemí. Na dvoře jsme se seřadili, Míla obešla všechny zúčastněné, vybrala peníze - 80 Kč za osobu a 50 Kč za vjezd auta do díry. Děti platit nemusí. Peníze vybrány, předány průvodci. Děkujeme za vstřícné přijetí
a odborný výklad. Průvodce otvírá bránu a propouští nás z historie do současné doby. Nyní bychom měli pokračovat - tajným závodem. Karel v rychlosti řekl Jardovi – dej mi 20 vteřin náskok. Chtěl ostatním ujet, aby byl v cílovém místě první a měl čas připravit odpolední soutěže. Chybička se vloudila. Jarda buď neposlouchal nebo nepochopil. Takže když Karel vyjel z brány, tak všichni vyrazili za ním. Ač hnal zeleňáka jak mohl, Jarda ho stíhal a ostatní také.
Ale na omluvu Jardovu - on přeci nevěděl kudy do Děčína k TESCU/a mapa? na co?/ a Míla vyjížděla poslední - a to už byl závod o dostižení Karla rozjetý. Takže jsme všichni hnali Libera až do Děčína. Byl to opravdu závod. I obcemi se projíždělo 90 km/hod. Karel to vyřešil tak, že zajel k TESCU, a když už všichni byli
na parkovišti, tak odjel. Teď by měl začínat tajný závod. Něco si koupit
v TESCU - donést účtenku za nákup – kontrola navštívení bodu T. Míla všem prozradila směr, kterým se má odjíždět. Ta černobílá mapa byl pro mnohé, zhýčkané navigacemi, nepřekonatelný oříšek. Řekla jim jen - směr Ústí nad Labem, za koncem Děčína odbočka vpravo na Malšovice, Javory. Odjížděli postupně, tak jak kdo pochopil, že teď už se závodí. Všichni opouštějí parkoviště, jen Němci něvědí co dál. Míla jim říká, ať počkají, že odjíždí poslední a pojedou s ní. Ale utrhli se za nějakým odjíždějícím Liberem. Míla je přesvědčena, že na parkovišti už nikdo není, tak odjíždí také. Ale zůstali tam Honza s posádkou. Dan si musel dokoupit nějaký alkohol. Martina prozradila,
že jaksi nepochopili, že příjezdem na parkoviště začíná měřený závod. A podle GPS dojeli na Javorský vrch, jako obvykle, poslední. Tam už byly soutěže
v plném proudu. Rozhodčím byl jmenován Jarda. Svého úkolu se zmocnil velmi svědomitě


Teď stručně o disciplínách:
Boj s korozí (nepřítel všech aut): do rezavého kbelíku hod molitanovou koulí -
- zástřel - nehodnoceno, potom hod špachtlí, drátěným kartáčem
a zárohákem. Hodnotí se počet zásahů a čas.
Slepá ulička: náročná jízda mezi brankami vpřed a potom tu samou trasu
odcouvat. Hodnotí se čistota jízdy (pozor na tyčky - branky) a čas.
Oprava srubu: do prkénka zatlouci 10 krátkých hřebíčků (od čalouníka).
Hodnotí se zatlučené hřebíčky a čas.
Boj o přežití - jízda s vodou: každý dostal do ploché misky 3 odměrky vody.
Ruka vystrčená z okna, sjet z kopce na silnici, otočit se a vyjet
zpátky na kopec. Hodnotí se dovezení alespoň 1 odměrky a čas.
Oprava vozu: odmontovat a zpět namontovat kolo. Hodnotí se čas.

Poslední disciplína: boj s divou zvěří - pro silný vítr se koná až na dvoře penzionu. Na kopec dojelo ještě dalších 5 Liber.
Některé Německé posádky to přestalo bavit a vrátily se do penzionu. Asi nepochopily, že nepojedeme nikam na oběd a měly hlad. A to i přes výslovné upozornění. Je docela zima - fouká silný studený vítr. Ale Danovi to vůbec nevadí. Silně posilněn alkoholem předvádí se svojí slečnou to, co by si měli nechat do soukromí. Bylo to vzhledem k dětem dost nechutné, trapas. KCE na place provizorně opravuje výfuk. Zadařilo se, doma musí provizorium předělat na furt. Po dosoutěžení se všechna Liberka seřadila na vrcholu Javorského vrchu (na přání Tutiho - prý fotografování pro kalendář na rok 2009). Pokud se fotka podaří nebude to mít chybu. Škoda jen, že už jsme nebyli kompletní (chyběli někteří Němci). Po fotografické pauze se vracíme do Děčína, kde si trošku zajezdíme na cvičišti autoškoly. Šnajk dojel na místo jen taktak - vaří. Správné liberácké rojení. Někdo to fotil, někdo točil kamerou. Snad se to hemžení povedlo zachytit a někdy to budeme moci shlédnout. Asi po ½ hodině se už vracíme do Srbské Kamenice.

Tady musíme splnit poslední bod soutěže.
Boj s divou zvěří: na polystyrenové desce je namalován divočák. Šesti šipkami,
vyosených 50 cm dlouhou stužkou, trefit kance. První šipka je
zástřelná - nehodnotí se. V levém horním rohu je znak SUBARU
- zásah do znaku = 60 trestných minut (do SUBARU se nepíchá).
Všechny discipliny zdárně dokončeny, a protože nás čeká ještě hlasování o auto
nazvané jako : voňavka, popelnice a Mr. Tuning, přesouváme se do budovy - tady je teploučko.
Vyhlášeno nejrychlejší auto tajného závodu.
Modrou stuhu získává: ŠNAJK
Hlasování proběhlo úspěšne:
Voňavka: PEPLE - získává navoněnou vlněnou panenku
Popelnice: KCE (novák) - získává stolní popelnici
Mr. Tuning: KCE (novák) – získává autíčko
Zvláštní cenu poroty - flexu - záskává Peple.
Karel se snažil vyhodnotit jednotlivé soutěžičky z Javorského vrchu, ale přecenil to. Nedá se to stihnout, takže výsledky propočítá až doma. Po zpracování budou
k nahlédnutí na fóru. Všechny body dnešního programu zdárně ukončeny, a teď se už můžeme v klidu báječně navečeřet, posedět, popovídat, zhodnotit dnešní den, popít. Po večeři ještě probíhá dražba. Nejen, že se prodaly všechny drobnosti, které dovezli Němci, ale ještě i pár drobností od našich Liberáků. Utržilo se okolo 800 Kč. Daly se hospodskému, aby z nich čerpal na objednávky nutné k udržování pitného režimu. LIBERO BAND už naladil nástroje a hraje
a zpívá jak o život. Večer skvělý, nálada výborná. Noc je opět dlouhá. Lokál se vyprázdnil ve 2.45 hod. Malek byl jen na večeři, Kinský odjel domů už odpoledne. Ani se nerozloučil, zkrátka měl z ostudy kabát.
I dnes nám počasí přálo, jen ten vítr se trochu nepovedl - bylo ho moc.

Neděle 16.9.
Opět vstáváme okolo 8 hodiny. Vstávání je těžké, moc se nám nechce. V 9 hodin je opět výborná bohatá snídaně. Někteří nás po snídani opouštějí. V 10 hodin odjíždíme do Rynartic, shlédnout skalní zajímavost: Sněhurku a 7 trpaslíků. Míla chtěla říci pověst, která se váže ke skalám Jetřichovic a Rynartic, ale protože po náročnému večeru ztratila hlas, tak to velmi stručně napsala na papír a Martina to přečetla. Nalezeni a spočítáni všichni trpaslíci a můžeme pokračovat v další cestě. I tady nás opouštějí další Libera. Na Belveder odjíždí
12 Liber. Belveder byl vybudován na počátku minulého století zámeckými pány. Chtěli někde odpočívat po lovu a zvolili si k výstavbě domu nádherný labský kaňon s kolmými stěnami k Labi a překrásnou vyhlídkou na skály na opačném břehu. Tady jsme se posilnili kávou a zákuskem či klobásou. Míra opravuje vypadlé zajištění brzdových destiček a pokračujeme do Děčína. Vyjíždíme
na Pastýřskou stěnu, pokocháme se vyhlídkou na pravobřežní část města
s vyhlídkou na zámek. Okolo 15 hodiny jedeme do restaurace Na kocandě
na oběd a tím náš VII. sraz definitivně končí.

Vyhodnocení odpoledních soutěží:
I. misto Šnajk
II. místo Mira
III. místo KCE

Bylo nás hodně, počasí nám i dnes přálo, nikdo se nezranil (ani z dětí).

Modrý liberový puntík dostávají:
Jarda za trička
Tuti za kalendáře
Karel za organizaci
Šnajky za megafony a stopky
Johanes za urovnání nepříjemností
Pan hospodský za skvělé jídlo a služby

Černý puntík dostávají:
Malek, Kinský a Dan


Účast na srazu: 31 LIBER, 1 FORD FOCUS, 1 FIAT PUNTO
62 dospělých, 15 dětí a 3 psi.


B Y L O T O S K V Ě L É

Na shledanou se všemi na dalším sjezdu v roce 2008.

Napsala Míla, cenzuroval a škrtal Karel

[Jarda]

ohlas německých stránek
http://www.subaru-libero-freunde.de/treffen.htm

Srbska Kamenice 2007

Wie bereits letztes Jahr im September, trafen wir uns auch in diesem wieder in der Böhmischen Schweiz. Vom 14. bis zum 16. September fuhren wir nach Srbska Kamenice in der Nähe von Děčín. Quartier nahmen wir in der Pension Pod Kaštany bzw. auf dem internationalen Campingplatz U Ferdinanda.
Den Schluß nehme ich schon mal voraus: Auch wieder ein durch und durch gelungenes Treffen. Perfekte Organisation, eine prima Umgebung und die Unterkunft - super! Die Versorgung mit fester und flüssiger Nahrung (böhmische Küche und Slivovitz) ließ keine Wünsche offen und die Gastlichkeit ebenfalls nicht.
Pavel, unser Gastgeber, versorgte uns vorzüglich.
Anreisetag war der 14.09. Es wurde Quartier gemacht und dann... Es wurde, wie auch bei unseren Treffen sehr spät (oder früh?). Alte Bekannte begrüßten sich, neue Bekanntschaften wurden gemacht. Wie auch am folgenden Abend, wurde für musikalische Unterhaltung gesorgt. Am Samstag reisten noch einmal viele Teilnehmer an und wir brachen nach einem ausgiebigen Frühstück zu unseren Unternehmungen auf. Zuerst besichtigten wir eine ehemalige unterirdische deutsche Flugzeugfabrik aus dem 2. Weltkrieg. Es war sehr interessant. Der Besitzer des Geländes sagte mir, daß dort auch noch einige weitere Attraktionen entstehen werden. Unter Anderem ist auch ein Campinglatz geplant. Nach der Besichtigung kam der Clou: Wir fuhren mit unseren Autos in den Berg! Die Gänge waren sehr breit und auch lang. Auf Grund der großen Teilnehmerzahl gab es fast ein Problem. Die Ersten wollten rausfahren und weitere Fahrzeuge rein. Es ging aber noch alles gut. Von dort ging es gemeinsam nach Děčín. Ein Einkauf im Tesco und der damit verbundene Kassenzettel markierte die Startzeit für eine Orientierungsfahrt. Es mußte nach Karte ein Punkt angefahren werden und dann folgten viele weitere Prüfungen. Die Strecke war leicht zu finden, da sich der Zielpunkt aber abseits der Straße befand, mußte man schon den Blick schweifen lassen. Letztendlich fanden alle Teilnehmer das Ziel. Die Prüfungen waren nicht leicht . So mußten einige sehr unterschiedliche Gegenstände in einen entfernt stehenden Eimer geworfen werden. Es sah einfacher aus, als es war. Dann mußten 10 Nägel, die sehr klein und kaum zu halten waren, in ein Brett geschlagen werden. Es folgte eine Slalomfahrt durch mehrere Tore, erst vorwärts und dann auch rückwärts. Dann folgte die "Naßfahrt": eine flache Schale wurde mit 3 Bechern Wasser gefüllt. Die mußte der Fahrer halten, zweckmäßgerweise außerhalb des Fahrzeuges, dann ging es einhändig den Berg runter und anschließend wieder hoch. Mindestens ein Becher mußte noch vorhanden sein. Dann kam die nächste Prüfung: Rad abbauen und wieder montieren. Natürlich kam es nicht nur auf Geschicklichkeit, sondern auch auf Schnelligkeit an. Nach der Rückkehr zur Pension wartete noch eine weiter Aufgabe. Es mußte mit Dartpfeilen das Bild eines Wildschweines getroffen werden. Dann gab es noch eine Abstimmung: Bester Libero, schlechtester Libero und Mr. Tuning. Davon habe ich leider keine Bilder mehr. Der Akku meiner Kamera hat sich verabschiedet. Mit der Siegerehrung der jeweiligen Disziplinen und viel Musik ließen wir auch diesen Tag sehr spät ausklingen. Es läßt sich mit Worten eigentlich kaum beschreiben, man muß es selbst erleben. So viele Liberos habe ich schon lange nicht mehr gesehen. 31 Stück waren anwesend, der Parkplatz der Pension war übervoll! Die Fotos können die grandiose Stimmung auch nur in Ansätzen wiedergeben. Die Fotos der anderen Teilnehmer werden demnächst auch noch veröffentlicht.
Am Sonntag bestand noch die Möglichkeit einen Ausflug nach Děčín zu unternehmen und danach traten die Teilnehmer die Heimreise an. Es bleibt nur zu hoffen, daß alle wieder gesund und ohne ein "verknittertes" Auto ihren Wohnort erreicht haben.

přeloženo překladačem PC Tranalator

Srbska Kamenice 2007

Jak již poslední rok v září, trefili my se také v tomto zase v českém Švýcarsku. Z 14. až k 16. Září jsme jeli my do Srbsek Kamenice blízko Decin. Byt jsme brali my v penziónu Pod Kastany eventuálně na mezinárodní kempink U Ferdinanda.
Ten závěr bere si mne již krát předem: Také zase jeden skrz naskrz zdařilé srážky. Dokonalý řízení, jedno prima okolí a to přístřeší - superhet! Napájení tuhá a kapalná výživa (české kuchyně a Slivovitz) nechaly otevřeno žádné žádosti a tu pohostinnost rovněž ne.
Pavel, náš hostitel, zásobil nám výborný.
Den příjezu byl ten 14.09. To byl byt dělaný a potom... To bylo, a při našich srážkách velice pozdní (nebo časný?). Staré známý zdravili se, nové známosti byly dělané. A u následujícím večeru, byl pro hudební udržování zajistil jste. V sobotu přijelo ještě jednou mnoho účastníků a my jsme vyrazili po vydatné snídani příliš naše podnikání . Nejprve prohlédnuto my jedna dřívější podzemní německy letadlo-továrna z 2. Světová válka. To bylo velice zajímavý. Ten majitel půdy řekl mi, že tam také ještě některé další atrakce vzniknout . Mimo jiné plánovala taktéž kempink-horní část zástěry. Dle prohlídky přišel ten Clou: My jsme jeli našim auta v hoře! Ty rudné žíly byly velice široký i dlouhý. Na základě velký účastník-číslo podal to postí se problém. Ta první chtěli drsný-jet a další vozidla čistá. To šel ale ještě všechno dobře. Odtamtud šel to společně do Decin. Jedna koupě v Tesco a s tím spojeným pokladním blokem označeným ta start-čas k orientace-jízda. To musel být do tuhého listu papíru jedna tečka najel a potom následovala mnoho dalších zkoušek. Ta cesta byla lehká nalézt, tu se ten záměrný bod ale stranou ta ulice shledávala, musel nechat se již ten pohled toulat se. Konečně našli všichni účastník ten cíl. Ty zkoušky nebyly lehké . Tak musely některé velice rozdílné předměty ve vzdáleném stojícím vědru vrhán být. To vypadal jednodušší , jako to bylo. Pak muselo 10 hřebíků, ta velice malý a sotva držet byli, v jednom prkně tepán být. To následuje jedna slalom-jízda skrz několik brán, teprve kupředu a potom také zpět. Pak následuje ta "mokro-jízda": jedna plochá miska byla s 3 poháry voda plněný. Ta musel držet ten řidič, zweckmassgerweise mimo vozidel, pak šel to jednorukou tu horu dolu a přiložený zase vysoký. Nejméně kelímek musel být ještě existovat. Pak přišla ta nejbližší zkouška: Kolo dobývá a zase montovat. Prostě nepřišel to jen na zručnost, ale i na rychlost na. Dle návratu k penziónu čekal ještě dále úkol. To musel být s Dartpfeilen tím obrazem jednoho divočák učinil. Pak podalo to ještě naladění: Naprostém Libero, špatný Libero a pán Konání-ing. Od toho nemám já bohužel žádné obrazy více. Ten akumulátor má kamera rozloučila se. S vyhlášením vítězů ty příslušné vědní obory a mnoho hudeb jsme připustili my také tento den velice pozdní doznít. To lze slovy vlastně sotva popsat, je nutno prožít to sám. Tolik Liberos jsem neviděl já již dlouho více. 31 kusů byl přítomný, to parkoviště ta penze byla přeplněná! Ty fotografie mohly reprodukovat tu grandiózní náladu také jen v nástavkách. Ty fotografie ten ostatních účastníka jsou brzy také ještě uveřejní.
V neděli byla ještě ta možnost výlet do Decin podnikat a po tom nastoupil do řad ten účastník ta cesta domů . To zůstává jen houšť doufat, že všichni zase zdravý a bez jednoho "verknittertes" auta své bydliště dosáhne .
http://picasaweb.google.de/subaru.liber ... kaKamenice

[peple]

Četli jste Letadlo, jež se v 70. letech zřítilo na Děčínsku, prý sestřelila čs. armáda

[Karel]

Již jsem o tom zde psal, jsou to jen dohady....
K

[dědek]

Tahle zpráva mne dneska také "nadzvedla" Kdyby to byla pravda, tak jak znám náturu českého človíčka, tak už dávno by to někdo z armády vykecal. V této době jsem byl právě na vojně a sloužil právě u PVOS (protivzdušná obrana státu) Ostré střelby probíhaly každoročně nad Kežmarokem a zúčastňovali se toho téměř všechny útvary , co měly s protivzdušnou obranou co společného. Nejbližší možnost byla z Žatce (k Srbské Kamenici moc daleko) Nejbližší byli už v té době zakopaní rusáci u Mimoně a na letišti Hradčany u Doks. Tohle byl taky jejich "revír". Všechno co lítalo rovněž monitorovala síť radiolokátorů s dosahem i hodně za hranice na západ.Pokud by to mělo jít na vrub "protiletadlovců" v československé armádě , vidělo by to na obrazovce radiolokátoru velké množství obyčejných záklaďáků, který by jen velmi těžko šlo "ukecat", aby se nikdy v životě o tom nikde ani slůvkem nezmínili. Myslím, kdyby to byla i jen z části pravda, hned po revoluci by to někdo vykecal.Dědek

[Karel]

Tahle zpráva mne dneska také "nadzvedla" ...

Převzato z tisku
Před 37 roky se zřítil u Srbské Kamenice jugoslávský letoun
Smrt lidí na palubě mají na svědomí ustašovští teroristé
Jugoslávský letoun zničili teroristé. Titulek článku v našem deníku z 12. ledna. V něm bývalý kriminalista Jaroslav Kyncl z Prahy vyvrátil na pádných faktech tvrzení německého žurnalisty Petera Hornunga-Andersena z televize ARD a českého novináře Pavla Theinera, že dopravní letadlo DC-9 jugoslávské společnosti JAT se 26. ledna 1972 zřítilo u Srbské Kamenice v severních Čechách proto, že bylo sestřeleno československým letectvem.
Jako let 364 letěl tento stroj typu McDonell Douglas na lince Stockholm-Kodaň-Záhřeb-Bělehrad.
Nalezen časovač výbuchu!
Kyncl po 37 letech od neštěstí uvedl, že naši vyšetřovatelé havárie tenkrát našli při ohledání místa neštěstí očazený proužek hliníkové lišty, kterou zástupci americké společnosti Douglas, jež stroj DC-9 vyrobila, identifikovali jako obložení dveří do zavazadlového prostoru v přední části stroje, kde vybuchla nálož. Zároveň vyšetřovatelé nalezli zbytek hodinového strojku, používaného k načasování exploze výbušniny. Na liště i strojku také objevili chemické stopy. Po jejich analýze dospěli k závěru, že obsahují látky používané ve Švédsku k výrobě průmyslových trhavin. Jednoznačně určili, že na palubě letounu ve výšce kolem 10 kilometrů vybuchla časovaná bomba a že šlo o akt terorismu!
Se závěry vyšetřování vyjádřili souhlas jak jugoslávská, tak i švédská strana, jejichž občané se stali oběťmi atentátu, tak i představitelé firmy Douglas a pojišťoven, které pak musely vyplácet velké odškodnění. Při této otřesné tragédii zahynulo 27 lidí - 22 cestujících a pět členů posádky. Jako jediná z paluby přežila letuška Vesna Vulovičová, šestý člen posádky. Zapsala se tím i do Guinnessovy knihy rekordů, neboť je jediným člověkem na světě, který pád z takové výšky přežil! Kyncl také upozornil, že všechny lety nad ČSSR byly monitorovány i ze zahraničí, takže by muselo být záhy odhaleno, kdyby někdo jugoslávský DC-9 sestřelil. Ale nic takového tehdy oznámeno nebylo.
Věrohodný svědek - vyšetřovatel
Haló novinám se po zveřejnění článku ozval jeden z členů tehdejší vyšetřovací komise. Redakce jeho plnou totožnost zná, ale na jeho přání ji nezveřejňuje. Nepřeje si být obtěžován novináři. Potvrdil Kynclovu výpověď a ještě ji rozšířil o další fakta. Podle jeho svědectví komisi tenkrát zřídil tehdejší federální ministr dopravy Štefan Šutka. Pracovali v ní renomovaní odborníci na leteckou techniku a na řízení letového provozu, na letecké a mezinárodní právo, kriminalisté... Vyšetřování proběhlo podle Anexu 13 ICAO, což je příloha k Úmluvě o mezinárodním a civilním letectví, neboť ČSSR se k této úmluvě přihlásila. Náš zdroj - říkejme mu Svědek - přijel bezprostředně po pádu stroje na místo katastrofy, jež bylo uzavřeno a střeženo především vojáky Čs. lidové armády. Nehoda se vyšetřovala velice pečlivě.
Také Jugoslávci poslali do vyšetřovacího týmu svého člověka, důstojníka v hodnosti plukovníka. Ti kluci (vojáci) pročesávali terén krůček za krůčkem, shromažďovali vše, co ze zříceného letadla našli, leccos nalezli i členové naší komise. Nezjistili jsme žádnou chybu v pilotáži jugoslávského stroje ani jeho žádnou vadu, ani srážku DC-9 s jiným letounem či jeho střet s ptáky ve vzduchu, ani jiný vnější zásah, vzpomíná Svědek. Postupně jsme vylučovali možné verze zkázy letadla. A pak náhle jako blesk z čistého nebe nastalo rozuzlení. Když vojáci pročesávali les, narazili na kovovou kostru cestovního kufru. A na budík - hodinkový strojek, kterým se spouští časovaná nálož! Ihned jsme to poslali k analýze a rázem bylo všem jasno: příčinou katastrofy byla nastražená trhavina! Teroristický čin! To všechno je zadokumetováno, včetně fotek. Vše by mělo být uloženo na českém Úřadu pro civilní letectví při Ministerstvu dopravy ČR.
Zjara 1972 náš Svědek přicestoval do Bělehradu a byl přijat nejvyšším představitelem jugoslávského civilního letectví Džokanovičem, který jeho prostřednictvím poděkoval všem čs. vyšetřovatelům za precizně odvedenou práci.
Naše důkazy nebyly podvrženy
Jak náš list zjistil, někteří členové čs. vyšetřovacího týmu zřejmě byli v současnosti vystaveni tlaku ve spojitosti s pokusem o nové senzační odhalení příčin katastrofy DC-9 u Srbské Kamenice. Tyto pokusy se dají nazvat i skrytým vydíráním a vyhrožováním. Jejich osnovatelé se je snaží nutit vypovídat tak, aby to zapadlo do falešného scénáře při zkreslování pravdy o skutečných příčinách zničení jugoslávského dopravního letounu, zvrátit verdikt komise, že na něm byl spáchán zločin teroristů z řad ustašovců. A máme také zjištěno, že svůj podíl na tomto neseriózním postupu má i německý žurnalista Peter Hornung-Andersen, který se ve svých představách hluboce mýlí a zdá se, že tak činí na čísi politickou objednávku! Plive tak po práci nás všech, kteří jsme dospěli při vyšetřování k jednoznačnému závěru, že letadlo zničili teroristé, kteří mají na svědomí i smrt nevinných cestujících. Naše důkazy nebyly podvrženy, řekl Svědek. K útoku na letoun se později přihlásili ustašovští emigranti - chorvatští nacionalističtí extremisté. Ti také mají na svědomí v někdejší socialistické Jugoslávii další četné teroristické akce, při nichž umírali lidé.
Jen letuška Vesna přežila
Tehdy dvaadvacetiletá stewardka Vesna Vulovičová měla to štěstí v neštěstí, že v okamžiku výbuchu bomby byla v zadní části letadla na toaletě. Když exploze stroj roztrhla, tak jeho předek padal strmě dolů k zemi, kdežto zadek díky menším křídlům plachtil podobným stylem, jako když vypustíme z okna vysokého domu na ulici kus papíru. Takže to nebyl smrtící volný pád. Odtržený zadek přitom sletěl na zalesněný svah a koruny stromů pád také milosrdně zmírnily. Tak si vysvětlili i členové vyšetřovací komise, proč Vesna vyvázla jako zázrakem živá. Utrpěla však poranění mozku a páteře. Téměř měsíc ležela v nemocnici v bezvědomí. Lékaři ji několikrát operovali. Když se probrala k vědomí, byla ochrnutá, později se přece jen zotavila zásluhou čs. lékařů a zdravotnického personálu, kteří Vesně věnovali maximální péči. A nakonec se opět postavila na vlastní nohy a mohla chodit. Vesna se v roce 2002 vrátila na místo svého nového zrození u Srbské Kamenice. Tam, kde 26. ledna 1972 kolem 16. hodiny padali na zem mrtví z nebe. Místo dopadu letadla připomíná poblíž vesnice pomník a penzion v obci se jmenuje Vesna na počest letušky.
Když padali mrtví z nebe
Těžce zraněnou Vesnu v kómatu jako první našel hajný Bruno Henke. Otevřel tehdy dveře ke kuchyňce v rozlomené části letadla, kde ležela uvězněná a vynesl ji ven do lesa ze smrtící pasti. Žel návratu Vesny do Srbské Kamenice před sedmi roky se už nedožil. Jako druhý, kdo Vesnu zachraňoval, byl Zdenko Kubík, působící ve zdejším sboru dobrovolných hasičů. U části letadla s utrženýnm kormidlem, která přistála a svezla se po svahu, což dopad utlumilo, byl již hajný Henke, který vynášel poraněnou letušku, pověděl Kubík. Ten také explozi stroje poblíž Srbské Kamenice slyšel: Ozval se zvuk, jako kdyby přistávala stíhačka. Podíval jsem se na nebe a viděl padající těla, zavazadla a části letadla, přibližuje děsivou scenérii hasič. Utíkal jsem pak po vesnici a křičel na každého, ať jde pomoci. Vesničané pátrali po pasažérech a osádce letadla. Ale všude byly kusy lidských těl, mrtví leželi na louce u kravína, živou jsme objevili jen letušku, zalovil v paměti stařičký František Mára.
SRN podporovala ustašovskou emigraci
Bomba, nastražená v zavazadlovém prostoru letounu DC-9 jugoslávských aerolinií, měla původně zabít jugoslávského politika, který však tehdy nakonec letěl jiným spojem! Je naprosto viditelné a prokazatelné, že snahy Chorvatů a později i Slovinců o odtržení od jugoslávské federace, všemožně podporovaly Německo, Rakousko, ale i další státy, které je také ilegálně vyzbrojovaly. Tato podpora podle serveru messin.estranky.cz byla korunována po notném nátlaku Německa v Maastrichtu 17. prosince 1991. Průkazně a bez obalu lze naplno říci, že s ustašovskou emigrací spolupracovala Spolková zpravodajská služba (BND). Významnou měrou se na tom podílel i pozdější ministr zahraničních věcí SRN Klaus Kinkel v tehdejší funkci ředitele BND v letech 1979-1982 v průběhu kritických čtyř roků kolem smrti Josipa Broze Tita.
O této nekalé činnosti BND v uvedených letech se zmiňuje někdejší důstojník Bundeswehru E. Schmidt-Eenboom v knize, kterou napsal pod titulem Válečník ve stínu - Klaus Kinkel a BND. Proto se nyní vynořuje i úvaha, zda šalebné spekulace německého novináře o tom, že letoun jugoslávských aerolinií v lednu 1972 u Srbské Kamenice sestřelila čs. stíhačka, je cíleno také k odvedení pozornosti veřejnosti od současného nevhodného připomínání ustašovců a jejich mnohaleté podpory Německem. Není se co divit, že česká veřejnost je dnes zaplavována lžemi. Vždyť globalizovaná ekonomika se dostala do recese. Není příjemné číst jen údaje o rostoucím počtu zkrachovalých firem a nezaměstnaných, zmrzlých bezdomovcích, o sebevraždách zoufalých lidí, kteří dostali výpověď z práce nebo neměli na zaplacení nájemného. Proto jsou opět roztáčeny lopatky mlýnů v honu na čarodějnice, k zákazu komunistické strany! I toto má posloužit k odvedení pozornosti od krize v naší společnosti.
Svědectví diplomata
Zajímavé informace poskytl Haló novinám Jozef Nálepka, bývalý velvyslanec ČSSR ve Svazové federativní republice Jugoslávie. Tenkrát, když se Vesna vracela na jaře 1972 domů po léčení ve Vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích, jedny noviny publikovaly senzacechtivý článek, že Vesna by možná mohla identifikovat muže, který položil ve Stockholmu bombu do letadla. V Bělehradě se chytali za hlavu a dělali přísná opatření, aby ochránili Vesnu před atentátníkem, vzpomíná Nálepka. Po příletu do Bělehradu vyprázdnili letiště a k letadlu dovolili jít pouze mně a zástupci ministra zahraničních věcí. Za silných bezpečnostních opatření dopravili Vesnu do bělehradské nemocnice, kde jsme ji asi po měsíci navštívili s manželkou a odevzdali jí pozvání do Československa. Vesna se usmívala, měla dobrou náladu a pozvání k nám do Československa ji velmi mile překvapilo. Těšila se. A první, co chtěla udělat, bylo navštívit místo, kde dopadla a vlastně i podruhé se narodila. Chtěla poděkovat lidem za jejich obětavou pomoc, že jí s našimi lékaři zachránili život. V očích se jí objevily slzy. Potom po návratu z Československa, kde strávila deset dní, zářila štěstím. S jejím souhlasem jsme uspořádali na velvyslanectví v Bělehradě na její počest koktejl. Kromě celé její rodiny jsme pozvali lékaře z nemocnice, kde se léčila, odborníky z ministerstva zdravotnictví, zástupce ministerstva zahraničí a novináře. Padala slova chvály na perfektní lékařské zákroky, na dobrou organizaci a vysokou úroveň čs. zdravotnictví, na lásku a přátelství, kterými byla obklopena za pobytu v Československu. Jen Vesnin otec se netajil úžasem, jak se po neštěstí její vzorek krve dostal tak rychle do nemocnice ještě předtím, než ji tam odvezla sanitka, takže lékaři již v předstihu měli zjištěnou Vesninu krevní skupinu a mohli ji ihned operovat. Tím neztráceli čas. Vždyť rozhodovaly minuty. Díky československým lidem k naší nevýslovné radosti Vesna žije!
A Vesnin otec se tehdy svěřil Nálepkovi: Představte si, já jsem byl za války partyzánem a bojoval jsem proti Němcům. A teď moji dceru objevil, všechno zorganizoval a přispěl k její záchraně místní Němec. Tím Němcem je již zmíněný hajný Bruno Henke.
Vražda velvyslance Roloviče
Položení bomby do jugoslávského letadla nebylo jediným zločinem organizace ustašovců ve Stockholmu, dodává Nálepka. Tehdy na ambasádu Jugoslávie v hlavním městě Švédska nastoupil jako velvyslanec bývalý náměstek ministra zahraničí SFRJ Vladimir Rolovič, dobrý známý Nálepkův i přítel Československa. Přes slabě chráněnou vrátnici velvyslanectví prošel ustašovec. Umlčel sekretářku a brutálně napadl velvyslance Roloviče. Ten se statečně bránil a postavil se ustašovci na odpor. Ale teroristovi se podařilo diplomata přemoci a vrazit mu do úst pistoli a zastřelit ho. Svědkové tvrdili, že Rolovičovo tělo bylo velmi zohavené. Smutné bylo rozloučení tisíců občanů Jugoslávie na bělehradském hřbitově s dobrým člověkem a vynikajícím diplomatem a naším přítelem, hrdinou Vladimirem Rolovičem, říká Nálepka. Až po několika letech vraha chytili.
Nálepka pro náš list nastínil exkurz do minulosti, kdy vzniklo hnutí teroristické organizace Ustaša jako organizace chorvatských emigrantů v čele s bývalým poslancem Ante Paveličem, který emigroval. Po vzoru fašistů se ustašovci zaměřili proti komunismu a západním demokraciím jako hnijícímu plutokratismu. Ustašovská rasová politika se zaměřila proti Srbům, Židům a cikánům, kteří ohrožovali životní prostor Chorvatů, údajných potomků Gótů. A jaký strašlivý teror vládl v Chorvatsku v období 2. světové války, jaká zvěrstva napáchali Paveličovi ustašovci, by vydala na velkou knihu. Po válce pak některé kruhy na Západě, a hlavně Vatikán, pomohly ustašovským zločincům k útěku z Chorvatska, kteří tak unikli spravedlivému trestu. Také tohle by měli vědět Peter Hornung-Andersen a Pavel Theiner - autoři lživé zprávy o sestřelení jugoslávského letounu u Srbské Kamenice čs. letectvem, zdůraznil Jozef Nálepka.

FOTO - archiv Josefa NÁLEPKY (1) a internet

26. ledna 2009, Jan JELÍNEK

K.

Pak to smázněte, je to dlouhý.

[dědek]

Dlouhý, ale poučný. Dědek

[covex]

Ze je to dlouhe vubec nevadi. Klidne to tu muze zustat.