Tady je něco málo fotek z naší cesty, ale jsou dost mizerné (přítel zaplnil foťák různými nesmysly a pak ho odvezl, takže většinu z těchhle jsem fotila mobilem).
Cestou jsme se stavili v zahradnictví v Plzni, protože jsme chtěli našim známým přivézt nějaký typicky český dáreček. Bylo to docela příjemné řídit pod lípou, ale chudinka byla pak celá ohnutá. Jenže kdybychom jí nechali čouhat střechou, tak uragán až 120km/h by jí asi celou očesal...
Naši známí bydlí ve vesničce pod tímhle vodopádem, blízko města Sierre.
Pomáhali jsme se sběrem třešní, ale letos na ně byla špatná sezóna, hodně hnily a dalo se česat vždy jen den, dva před trhy. Tak jsme pořád chodili nebojezdili na výlety. Tady jsme kousek jinde ve Valais u Martigny, pořád nad údolím Rhony. (Na fotce si všiměte "hand made" CZ - zapomněli jsme ji doma koupit, tak jsem to vyráběla v noci na poslední benzínce v Německu ze samolepícího D pomocí nůžek a lihového fixu, půjčeného od užaslého prodavače)
Údolí Rhony je plné vinic a sadů, ale hodně se staví - naši domácí bědovali, že rodinné zahrady se rozprodávají jako stavební pozemky, protože jejich cena úžasně vzrostla. A ve vyšších polohách samozřejmě samé pastviny - už se nedivím, že Švýcarské sýry a další mléčné výrobky se s našimi nedají srovnávat. Rozdíl mezi mlékem krávy celoročně zavřené v kravíně a té, která se se stádem postupně stěhuje od nižších pastvin na jaře až na "alpáže" ve dvoutisících m.n.m. a spokojeně baští celé léto horské kytičky, to aby nebylo znát!
Přítel musel do Prahy dřív než já, ale stejně se mi nechtělo vracet se pořád po té nudné dálnici. Tak jsem u Aigle odbočila vpravo do hor a přejela kus parádního švýcarského vnitrozemí až do Thunu, no a z něj pak už spořádaně po dálnici na Luzern, Zurich a Schaffhausen. Měla jsem s sebou jen atlas Evropy 1:2.000.000, ale v pohodě se mi podařilo minout Stuttgart a u Heilbronnu jsem se radovala, že už zahnu na E50 kolem Norimberku, kterou jsem znala z cesty tam. Jenže jsem odbočila špatně, nevěda jsem se vrátila do stejného směru a vesele ujížděla na Wurzburg. Když jsem na to přišla, už jsem se nechtěla vracet a vymyslela jsem, že pojedu přes Bamberg na Cheb. Už byl večer, jenže jsem se těšila domů, řídilo se mi dobře, autíčko jelo krásně, tak jsem jela a jela - jenže jsem přece jen byla unavená a nepodařilo se mi dobře sjet z dálnice na Cheb, místo toho jsem se octla v Kronachu, a tak jsem nakonec s krátkým odpočinkem dorazila podle rady z noční benzinky přes Hof a Rehau do Aše, někdy před 4. hodinou ranní. Hurá!
Ještě jsem se nemohla vymotat v Chebu na Karlovy Vary, ale posléze se podařilo a cesta za ranního rozbřesku do Prahy byla nádherná. Až teprve 20 km před Prahou na mě padla krize, ale pámbu stál při mně a dojela jsem v pořádku, doma jsem byla v 6 ráno.
Myslím, že se autíčku delší výlety líbí. Taky bylo super, že jsem si před cestou mohla koupit nové gumy, Liberko sedělo na dálnici o moc líp než na těch sjetých.
Průměrná spotřeba za cestu zpátky mi vychází na 7,5 l/100km. Kdybych jela do 100km/h, bylo by to asi lepší, ale ty německé dálnice jsou hrozně nudné!
walk.gif
gratuluji k pěknému výletu.